Myslím, že je načase abych tuto moji fotokroniku nebo jakýsi fotodeníček začal trošku komentovat. Vyrostl jsem už totiž z věku kdy jsem jenom spal a baštil a baštil a spal (jsou mi totiž tři měsíce ... no dobře tak teprve za chvíli budou) a tak se začínám trochu rozkoukávat po světě. A protože jsem zjistil, že bych si nějaký ten volný čas mohl najít, rozhodl jsem se občas sepsat pro tyhle, tak trošku i moje webový stránky, sem-tam pár řádek. To víte moc toho asi nebude, nedostanu se každej den k počítači.

Jak na to tak koukám, rozdělil bych ty moje příspěvky vždy do takových jako tří bodů:

Co už dokážu:

• Umím už docela pěkně spát v jednom kuse. No vážně. Běžně dám takových deset až jedenáct hodin. Takový můj "osobáček" je dvanáct hodin na jeden zátah, normálně od sedmi do sedmi, pochopitelně v noci. Přes den toho moc nenaspím, musím pořád někam koukat a něco sledovat ... ve dne toho mám prostě hodně na starost. Ale v noci - jó to si pospím. Doufám, a vypadá že mamka s taťkou doufají ještě víc, že mi to vtydrží.

• Třískám celkem slušně do hraček, myslím jako, že už se docela pěkně trefuju. Musím přiznat, že ještě před časem to bylo takový dost chaotický. Dokonce se mi už teď občas povede nějakou tu hračku chytit do ruky (strejda Libor promine - pochopitelně do pravý :-)) a třísknout se s ní do hlavy, fakt super.

• Plavu. Normálně si nechám napustit plnou vanu a v naprostým klidu se do ní nechám odnést, já tomu říkám: jdu si zaplavčit. Pochopitelně provozuju jenom styl naznak poněvadž při stylech "bříškem dolů" bych si zmáčel ofinku. A to je v mé situaci, kdy plánuju kadeřníka až tak okolo prvních narozenin, naprosto nepřípustné. Jak já bych vypadal ! ... strašně bych se tím společensky znemožnil.
  Jenom tak mezi náma - musím přiznat, že mi vždycky taťka nebo mamka drží pod hlavou ruku, ale věřte mi, plaval bych i bez toho, fakticky.

• Pro zjednodušení komunikace, tedy hlavně s rodiči a jinými dospělými, jsem se rozhodl, že začnu mluvit. Od té doby jsem však pojal vážné podezření, že naprostá většina mého, jinak velmi milého a až slušného příbuzenstva, jsou asi cizinci. Vůbec mi totiž nerozumí. Mám z toho tak trošku strach. Hlavně co až budu potřebovat peníze třeba na diskošku a mamka s taťkou budou zase dělat, jako že tomu nerozumí ... ?!?! Jak říkám, mám z toho do budoucna trošku strach, no uvidíme.

Co se mi líbí:

• . Dost se jako bavím tím, že jako ležím a jen tak koukám, teď ke mně přijde vždycky někdo a začne na mně dělat takový jako různý ksichtíky a opičky a tak, a to mě baví vždycky ho jako pozorovat. A když se jako dost snaží a mně se to líbí, tak se na něj vždycky teda jako usměju a z toho se vždycky ti dospělí můžou po.... (jé to ještě nesmím říkat). Tak to mě teď jako docela baví. Ale na naše se ráno usměju hned, aby měli jako pěknej den .... voni to maj prostě rádi.

Co se mi nelíbí:

• . Přijde mi, že je v Budějcích hrozně málo hospodských zahrádek, kde se dá ke stolu nebo k ohradě přijet i s kočárkem. Ti moji rodičové jsou totiž takový ty typy, co si rádi zajdou na kafčo a posedět a tak :-) a já s nima musím potom vymetat furt ty samý lokály kolem dokola. Tak to mě jako fakt malinko zlobí.

• . Navrhuji, aby všechny maminky měly od teďka jenom jeden takový ten jako pytlíček na pití. Dost mě štve, že si vždycky v tom nejlepším musím doslova urvat od hubičky. Proč musí mít zrovna dva? Jako by nestačij jeden, centrální.... Ale zase by prý bylo dost naštvanejch tatínků. I když nevím proč? Oni taky obědvají jen z jednoho talíře. Taky nemají první čtyři knedlíčky na jednom talíři a ke druhým čtyřem si nemusí přesednout naproti ke stolu. To fakt nechápu ?!

No zatím se mějte a zase někdy příště. Jdu se navečeřet - navečeřet. Váš Matýsek.