Ahoj všichni moji fandové. Z toho, jak to tady vypadá s tím mým dopisováním, jste asi sami vytušili, že tudy cesta nevede. Rozhodl jsem se tedy od podlahy změnit strukturu této mé části webu a to tím způsobem, že příspěvky budou bez většího psaní, leč snad častější. Přiznejme si, ono už ani není moc o čem pořád psát tak, aby se to stále neopakovalo. No posuďte sami.

Stále a pořád mne baví hrát si s bagrem a náklaďákama, cákat ve vaně, kopat do míče, na traktoru a na motorce drandit, rodičům se schovávat, se sekačkou po zahradě běhat, "bábovičkovat s bábovičkovačkama", po vsi jezdit v autě taťkovi na klíně a kdyby DVD-čko mělo přenosku jako míval gramofon, tak z Bořka Šikuly dávno lezou špony .

Naopak pořád a stále mne nebaví uklízet hračky právě když nutně potřebuju pracovat na tom rozdělaným tunelu, jít z vany zrovna když to teďka tak pění, jíst chleba přesto že moc dobře vím o té čokoládičce na stole, vzít si na sebe cokoli nového, například na co ty nové sandále, když ty staré zimní botky jsem si tak dobře vyšlápnul.

A popisovat to co už umím? V tom mi brání má vrozená skromnost ... tak snad jen pro úplnost pár informací, které třeba někdo ocení někdy za pár let. Myslím, že docela pěkně povídám, rozuměj jako že mi ti velcí docela rozumí. Spojuju už slova do vět, zpívám několik písniček úplně sám, napočítám do deseti, znám základní barvy a přes tucet písmen a pokud se právě nepodávají langusty, tak jím sám. Abych byl ale objektivní musím tu na sebe prásknout, že stále nosím plínku. A to tedy jako že ve dne v noci. No ale to se snad zlepší, až pojedu na svůj první tábor, chtěl bych ji mít už jen na noc. A když to dobře půjde, zkusil bych jezdit na intr už úplně bez plínek.

Málem bych zapomněl. Chystá se překvapení. Jen abych trošku napověděl prozradím, že mé volání po pořízení nové asistentky, která by mi občas trochu píchla tady s tím psaním bylo s největší pravděpodobností vyslyšeno.