Ahój, tak vás opět vítám u mých stráneček. Vám řeknu, to je úroveň s tím mým pravidelným dopisováním, co? Tímhle tempem napíšu ještě tři, možná čtyři články a v pátým vám tu ofotím mé první vysvědčení. No, rozhodně jsem si to představoval s touhle rubrikou úplně jinak, tak jednou měsíčně pár odstavečků, ale nedá se to. A to tu na mne ještě čeká 6 hodin nesestříhaného videa se mnou v hlavní roli. Na to kdy já se dostanu, to vůbec netuším. Asi to pošlu panu Čáslavskýmu, ten umí krásně sestřihat tyhle archivní videa ... a to už z těch prvních natáčení archiv je, to si pište...

Tak si to představte. Jsem tu s vámi už jeden celý, dlouhý rok! Vám to jistojistě uteklo jako voda, ale pro mne je těch dvanáct měsíců CELÝ můj život. Za tu dobu se u mne stalo hrozně moc věcí. Z malého tvorečka, který se musí jen krmit, přebalovat a uspávat, jsem vyrostl do "o něco méně malého" tvorečka, který už umí si s vámi hrát, smát se na vás, trošku se vztekat, za ruku ťapat, celou koupelnu vodou pocákat a pro váš úsměv i bobek do nočníku někdy udělat. Bydlel jsem už ve městě i na vesnici, vozím se na kole, potápím se a sním už piškot úplně sám. A musím vám říct, že mne to baví, je mi s vámi se všemi moc dobře a jsem rád, že jsem se narodil. ...

To máme letos ale krásný léto, co? Takový horka a sucha jsem ještě v životě nezažil. A to už jedno léto pamatuju. To loňský bylo taky pěkný, ale na to letošní zdaleka nemělo. Možná je to tím, že si ho letos můžu užívat na zahradě. Háá, a to je to, na co se teď vymluvím ohledně takový velký pauzy od posledního příspěvku na tyto moje stránečky. Prostě skoro pořád jsem venku a nemám hda něco sepsat. Dokonce to dospělo tak daleko, že taťka sehnal takovej starší malej zavírací počítač a tento příspěvek je už psán zpola na zahradě a zpola v baráčku. ...